Cechy a duch středověku

v dávných staletích existovaly tzv. profesní cechy se svými přísnými pravidly a vše tak mělo směřovat ke garanci jisté kvality a daného standardu. Myšlenka jistě dobrá, ale realita, jak již to bývá leckdy pokulhávala. Nejrůznější „regulace“ cechů a často nesmyslné požadavky na výrobky, vedly k tomu, že výrobky byly zbytečně drahé a jejich koupi si dovolil málokdo. Postupem času síla cechů ochabovala a prosazovalo se cenově dostupnější zboží, které bylo vyráběno s ohledem nikoli na vnitřní cechovní pravidla, ale s ohledem na zákazníka, tak aby plně dostačovalo danému účelu. Pochopitelně se prosadily i modernější postupy a dělba práce, takže výrobek pak procházel rukama několika lidí a čas stráveným nad výrobou se zkracoval. To je logický vývoj každé lidské civilizace.

Nástavky se dnes již jen velmi ojediněle vyrábí tak, že včelař skácí a pořeže strom, nechá řezivo proschnout 3-4 roky na vzduchu (protože to je to nejlepší). Řezivo případně dosuší v sušárně, a potom teprve začne vyrábět. Nic proti této cestě, je přinejmenším velmi sympatické vidět, jak postupem let vzniká dílo. Ale tu možnost každý prostě nemá. Čas strávený sháněním materiálu, řeziva, jeho přepravou, opracováním (v lepším případě u známých a v dražší verzi u komerčních firem, které si své služby chtě nechtě musí nechat zaplatit), je časem nezanedbatelným a je na každém, jakou cestou je ochoten a schopen se vydat.

Dělba práce zde existuje stejně jako v jakémkoli oboru lidské činnosti a dobře vybavené pilařské provozy umějí efektivně dřevo pořezat a kvalitně vysušit, dobře vybavený truhlářský provoz dále ve velkých sériích zpracovat polotovary. Poslední fázi: sestavování přířezů do podoby hotových nástavků si dnes včelaři s relativně skromným vybavením mohou vyzkoušet sami a získat tak, alespoň po tomto kroku o něco „bližší vztah“ ke svému úlu. Je to i příležitost pro sdílení času rodičů s dětmi nebo prarodičů s dětmi při společné práci, která má smysluplný výsledek.